28. 9. 2016
Jedinou ženou, která kandiduje na senátorský post v našem obvodě č. 58, je překladatelka a aktivistka Barbora Antonová. Je to žena s velkým srdcem a stejně tak velkým smyslem pro humor. Snad právě proto její kandidaturu podporují takové osobnosti jako senátorka a bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová, advokát a senátor Václav Láska, nebo odborník na architekturu Rostislav Koryčánek. Její program je postaven na netradičních tématech, jako je péče o těžce nemocné a staré lidi a důstojné umírání. Barbora je nezávislou kandidátkou, kterou podporuje koalice stran TOP 09, Strana zelených a Žít Brno.
Dobrý den Báro, na úvod se zeptám, proč jste se rozhodla kandidovat do senátu, kdy nastal ten zlomový moment a řekla jste si, že do toho jdete?
Nezávazné žertování Žít Brno o tom, že „stará žena patří do Senátu“, se změnilo v reálný plán ve chvíli, kdy se k němu připojila topka a zelení, tedy další strany se stejným pohledem na lidská práva, svobodu, ekologii a společenskou odpovědnost, jako má Žít Brno. A tím hlavním motivem, proč se do takové věci vůbec pouštět, bylo zjištění, že některá témata nejde řešit jen aktivisticky nebo v komunální politice, ale je potřeba i „zásah shora“. Mám na mysli hlavně záležitosti na pomezí sociálního a zdravotního systému, které si oba rezorty trochu bezradně předávají a očekávají, že se vyřeší samy (nebo se na ně zapomene). Týká se to hlavně postavení pečujících osob, které se často i desítky let obětavě starají o své blízké, například o hendikepované děti nebo staré rodiče, ale sami přitom ztrácejí svůj vlastní život. Jsem přesvědčená o tom, že větší podpora těchto lidí – finanční, sociální, psychologická, poradenská – bude znamenat velký přínos pro celou společnost. Podobný problém představují domácí hospice: lidé touží po tom, aby mohli strávit poslední chvíle života doma, ale často o existenci domácího hospice nevědí, případně se obávají vysokých nákladů a velké náročnosti takové péče pro okolí. Sama jsem se loni přesvědčila, že všechno je mnohem jednodušší. Z úrovně Senátu bych měla mnohem větší možnosti jednak ke změně legislativy (aby se pečujícím dostalo adekvátního ocenění jejich práce, aby byl domácí hospic placen z veřejného pojištění), ale také k rozšíření povědomí o těchto otázkách.
Čemu se věnujete v pracovním životě a na co jste ze svého dosavadního života nejvíce hrdá?
Celý život jsem vykonávala souběžně několik zaměstnání, což mi dávalo velký prostor propojovat různá, někdy i zdánlivě nesourodá prostředí. A z těchto setkání často vznikaly úžasné věci. Hrdostí a úžasem mě naplňují mí bývalí studenti z Filozofické fakulty (a krátce i Fakulty sociálních studií) – vyrostli z nich přemýšliví a úspěšní, ale hlavně slušní lidé. Další zdroj radosti bylo pět let v Domě umění pod vedením Rosti Koryčánka. Byla to neuvěřitelná jízda, intenzivní setkávání s fantastickými lidmi, jejichž práci jsme možná ještě ani nedocenili – například Brněnský architektonický manuál. A aktuálně je to Žít Brno: část lidí z našeho hnutí dělá v politice neuvěřitelné věci, díky nimž je Brno vnímáno jako sebevědomé, moderní i soucitné město; a ta druhá část, která se aktivně politiky neúčastní, působí jako velmi účinný morální korektor. Ale úplně nejdůležitější je, že se máme normálně lidsky rádi.
Můžete stručně shrnout čeho byste chtěla v Senátu dosáhnou?
Jak už jsem zmínila, chtěla bych zlepšit postavení neformálních pečujících, nabídnout jim kromě finančního ocenění i systém služeb, které by jim jejich práci usnadnily. Jde například o takovou maličkost, jako jsou odlehčovací lůžka: mnoho pečujících odkládá svou vlastní léčbu z obav, že se o jejich blízké nebude mít kdo postarat. Téměř neznámý pojem je u nás kvalifikovaná sousedská výpomoc, dobrovolnictví… A dalším bodem je právě domácí hospicová péče – vzhledem k tomu, že mnoho z dalších kandidátů do Senátu toto téma uvádí jako klíčové, je reálná naděje, že bude přijat zákon zpřístupňující tuto službu široké veřejnosti.
Témata, o kterých chcete s voliči mluvit, nejsou jednoduchá a dost se vymykají běžným předvolebním slibům. Jak chcete voliče přesvědčit na tématech, jako je smrt a umírání, že jste tou pravou kandidátkou na senátorský post?
Témata to jednoduchá nejsou, ale nepovažuju voliče za prostoduchá stvoření, kterým je potřeba servírovat bezobsažná líbivá hesla. Témata, se kterými před voliče předstupuju, se týkají každého z nás, jde o přirozenou součást života. Není nutné mlžit o „dlouhé těžké nemoci“, když někdo blízký onemocní rakovinou, není třeba tišit hlas, když někdo blízký umírá. Stačí prostě mluvit, ptát se nemocných a umírajících, co si sami přejí, dát jim možnost volby. Zatím jsem se setkala jenom s pozitivní reakcí, lidé se svěřují se svými zkušenostmi a často i navrhují možná řešení.
Mezi Vašimi protikandidáty o senátorský post je mnoho výrazných osobností (senátor, bývalý hejtman, starosta, ředitel hvězdárny). Co voličům nabízíte vy, jak se od těchto kandidátů odlišujete?
Nemůžu jim konkurovat jako „celebrita“, většina voličů mě určitě nezná, konkurovat ale můžu svým konkrétním programem. Odlišuju se i pozitivitou – nevolám po tom, abychom zabránili neexistující migraci nebo bojovně hájili jakési nekonkrétní „hodnoty“. Vím, že jsme společnost dost sebevědomá a silná na to, abychom se dokázali postarat o slabší.
Jaký máte vztah k městským částem Líšeň a Vinohrady? Žila jste někdy v paneláku?
V obou městských částech žije hodně mých známých – a mám pocit, že jsou tam spokojení. Na Líšni mě fascinuje ta dvojí tvář: stará vesnice a nové sídliště. S Vinohrady mám spojenou hlavně Ligu vozíčkářů – a pokaždé, když si s kamarádkou z Ligy vyjedu na oběd nebo na tramvaj, testuju pomocí vozíku kvalitu cest a celkovou přístupnost veřejného prostoru (no, je hodně co zlepšovat!). S velkým zaujetím sleduju hlavně rozmach různých komunitních aktivit, kdy se na sídlišti setkávají neznámí lidé a vytvářejí přátelská uskupení, která následně (protože nemůžou jinak) zkvalitňují život v celé čtvrti.
V paneláku jsem dost let žila, a dovedu si představit, že se do něj ještě vrátím.
Kdo je Barbora Antonová?
Narozena 1968. Vystudovala Filozofickou fakultu MU, obor čeština – francouzština. Vyučovala na katedře romanistiky, pracovala v Domě umění města Brna, v reklamních agenturách jako textařka, dělala PR. Živí se překlady z francouzštiny a korekturami. Je předsedkyní Žít Brno a kandidátkou do Senátu za TOP 09, Stranu zelených a Žít Brno.