23. 3. 2015

Motto: „Kvalitní design je neviditelný.“ Joshua Porter, americký designér, publicista.

          Již delší dobu přemýšlím o barevnosti fasád a používání barev ve veřejném prostoru. Sídliště Vinohrady, místo, kde bydlím, bylo a stále je pro mé úvahy snad logicky tím prvotním impulzem. Historii vinohradského sídliště s vyjmenováním autorů – projektantů – si lze vyhledat na internetových stránkách Encyklopedie dějin města Brna. Pamětníci si snad vzpomenou, že šlo o vůbec první barevně řešené sídliště v Brně a jedno z prvních v tehdejším Československu.

          Faktem je, že naše sídliště poslední dobou hýří takovými barvami, až zrak přechází. Nutno připomenout, že „inovativní“ přístup s viditelnými znaky laických vulgarizujících zásahů, ještě kolem roku 2005 uplatňován nebyl. V té době jsme jako členové samosprávy domu řešili zateplení domu s výměnou oken, tudíž vzhled fasády. Nepřipadalo nám nikterak nepatřičné, že nám Stavební úřad stanovil povinnost zachovat barevnost a tvary všech viditelných prvků, ale i materiálů (např. drátosklo v zábradlích lodžií), stejně jako jednotné dělení oken ve sloupcích nad sebou. Pamatuji si dokonce i konzultaci s členem autorského projekčního týmu, panem architektem Vaňkem, kterého vyhledal a oslovil tehdejší starosta Vinohrad. Již o dva tři roky později se respekt k původní koncepci začal vytrácet, což je patrné dodnes. Jako občana mne zajímá, kde se vzal ten dvojí metr? Jak je možné, že dnes každý dům může vypadat jinak? Podobných otázek zde mohu pokládat řadu, tu poslední si však nemohu odpustit: proč se mám z okna a cestou ulicemi dívat na křiklavou až agresivní, často nevkusnou a chaotickou barevnou skrumáž? Z jakého důvodu místní reprezentace rezignovala na dodržování jednotného konceptu a barevnosti naší čtvrti?

          Původní barevná kompozice domů a ulic zapadala do celistvého konceptu, který sjednocoval, zdobil a neprovokoval, což se o tom novém říci nedá. Původně byly použity probarvené omítkové materiály na bázi minerálních pigmentů, tedy v přírodní barevnosti bez křiklavých a reflexních, efektů. Ano, slyším námitky na jejich nekvalitu, zvláště u později dostavovaných domů. Ovšem onu nekvalitu stavební výroby, žel přítomnou i dnes, nelze zaměňovat s projektem…

          Nynější divoké vzorování domů se podobá „módnímu“ oděvnímu designu. Objevují se předimenzované nápisy s názvy ulic a čísly domů, roztodivné barevné útvary na fasádách, agresivní barvy evokující nebezpečí a výstrahu, zcela „pueblovsky“ nahodile umístěné balkonky a stříšky. Digitální rastrování fasád vinohradských domů popírá celou zamýšlenou kompozici: výškové domy byly vytvořeny jako svazky drúz krystalů, ploché deskové domy ve dvojím výškovém provedení svou horizontálností pak tyto vertikály vyrovnávají. Překvapuje mne a hlavně mrzí, že nikoho nenapadlo výjimečný koncept jednoho z prvních barevných sídlišť u nás udržovat a zachovat.

          Absence městského architekta (nepolitického odborníka) je vlastně v celém městě již dlouho patrná: chaos je povýšen na systém, obecná estetika pokřivována,  řemeslnost klesá, stejně jako úcta k autorství. Vzniká velice nebezpečný precedens rádoby „demokratické všelidové“ tvorby veřejného místa laiky s posvěcením politiků a úředníků.

Troufám si ale říci, že současný stav takový nemusel být, pokud by k nové podobě naší čtvrti přistoupili úředníci a politici zodpovědně, povolali například některého z bývalých členů projekčního týmu, spojili se s druhým vlastníkem domů MÍR SBD a společně zadali  koncepční studii sídliště Vinohrady, zahrnující nové uživatelské požadavky i technické možnosti. Z vlastní zkušenosti vím, že takto vynaložené peníze se vždy vyplatí, neboť zkvalitní život nemálo lidem. Je dokázáno, že hmotové uspořádání a barevnost prostředí ovlivňuje nejen psychiku, ale i biologické funkce lidí v něm pobývajících. Pouhé barvy u člověka ovlivňují tepovou frekvenci, hloubku dýchání, přináší zklidnění či aktivizují, proto se používají např. u léčení duševních chorob. V chaotickém, neuspořádaném, arogantně vytvořeném, ale i špinavém prostředí se více projevují společenské patologické jevy – vandalství, násilí, horší se mezilidské vztahy, narůstá frustrace. S kultivovanou tvorbou prostředí již dávno před námi pracovaly staré nejen antické kultury, v současnosti je typická pro vyzrálé demokracie.

Jana Šinkyříková, obyvatelka Vinohrad od roku 1986

(Projektant v oboru architektura a interiér, t. č. učitel ergonomie a historie užitého designu)

Photo by PhotoGuide.cz